Kolaps systému je zhroucení civilizace, ve které žijeme – v obchodech není jídlo, peníze ztrácí hodnotu a policie neplní svou ochranitelskou funkci. Jedna z klíčových otázek je, jakým způsobem zabezpečit místo, kde se budeme delší dobu nacházet. Tyto postupy jsou samozřejmě rozdílné pro případy typu tábořiště na jednu noc, nouzová chata někde v lese na přežití nejhoršího, dům ve městě, usedlost na samotě či nějaká soběstačná vesnice. V tomto textu se zaměříme na jeden takový příklad – dům na samotě. Nebudeme se taktéž zabývat postupy co dělat, když dojde k cizímu či nepřátelskému kontaktu, nebot to je celé daší téma.
Než začnem rozebírat jednotlivé kategorie, řekneme si něco k útoku na sídlo. Soustředěnému naplánovanému útoku máloco odolá. Už od středověku se ukazuje, že bránit objekt proti napadení vyžaduje extrémní úsilí v podobě opevnění, stráže a zásob - a dnešní domy na tom nejsou zdaleka tak dobře jako tenkrát. V něčem nám může pomoci moderní technika (detektory pohyybu, automatická osvětlení, elektrické ploty apod.), ale zkušeností z míst zasažených válkou ukazují,že sebevíc opevněné domy a farmy padly velmi snadno pod útokem zcela obyčejných lupičů. Útoku většinou předchází několikadenní pozorování života v objektu, načítání obranných procedur a zjištování síly obránců. Poté je veden většinou velmi překvapivě – bud v noci nebo při vycházení obyvatel ven – a často za použití ohně. Tohle všechno je třeba vzít v úvahu.
Zabezpečení sídla proto musíme vnímat z několika hledisek a vše potřebné naplánovat ideálně v době, kdy se ještě nic neděje. Jakmile jsme pod stresem, bude naše schopnost klidného a racionálního uvažování snížena a snadno něco opomineme. Vyřešit je třeba zejména tyto faktory:

1) Nenápadnost
2) Přístupové cesty
3) Strážní činnost
4) Opevnění
5) Bezpečnostní protokoly

NENÁPADNOST
První linie bezpečnosti vašeho sídla spočívá v nenápadnosti. Pokud o domě a o vás nikdo neví, pokud vás nelze náhodně nalézt, budete mít o mnoho problémů méně. V případě samostatně stojícího domu si samozřejmě už nemůžeme vybrat lokaci, nicméně i tak můžeme provést určité kroky, které naši nenápadnost o něco zvýší. První věc, co bychom měli zkontrolovat, jsou silnice, chodníky, cesty a pěšiny, jež k našemu domu vedou od velkokapacitních komunikací, případně i různé cedule, označení či dokonce poštovní schránky. Pokud někdo půjde po silnici a zahlédně vyježděnou cestu s cedulkou a jménem, budte si jisti, že se na váš dům přijde podívat a prozkoumat, zda v něm nenajde něco užitečného. Cedule odstrante a cesty se snažte zlikvidovat – zasypat něčím, co nevzbudí pozornost, nechat zarůst kopřivami, porazit přes cesty pár stromů apod. Samozřejmě tak, aby všě vypadalo jako náhodný přírodní jev. Někdy se stane, že k nám vede přístupová cesta, kterou nejsme schopni zničit či zamaskovat. Typicky například řeka, podél které se může někdo vydat. Nebo je váš dům zakreslen na turistické mapě, dle které někdo půjde. V takovém případě můžeme zkusit úsek vedoucí k našemu obydlí alespon co nejvíce zneprůchodnit. Hluboká díra, zával hromady kamenů, odstranění turistických značek a orientačních bodů, neprůchodné trní, vosí či sršní hnízda, bažina a další věci mohou náhodného chodce odradit od dalšího postupu vaším směrem a motivovat ho ke zvolení jiné cesty.
Druhou věc, co musíme promyslet, je přímá viditelnost z větších vzdáleností. Doporušuji nejdříve si projít všechny okolní kopce na internetových mapách a pak je i objezdit a zkontrolovat, odkud všude je dům vidět. Pokud například leží váš dům na holém kopci mimo jakýkoliv porost, jste samozřejmě odevšad vidět a možnost obrany takového domu se rapidně snižuje. Pokud to není tak zlé, ale přece jen vidět jste, zauvažujte, zda se nevyplatí v inkriminovaných směrem něco vysázet, případně vytvořit nějakou umělou maskovací bariéru. Ta sice blízka nikoho neošálí ale při pohledu z deset km vzdáleného kopce už by měla.
Poslední věc patřící do této kategorie je audiovizuální stopa. Kouř komína, provoz elektrocentrály, hluk při sekání či řezání dříví, viditělnost světla z oken za tmy – to vše vás může prozradit. Vytvořte v domě (ideálně ve sklepě) místnost, kde budete provádět činnosti produkující hluk a tu řádně zvukově zaizolujte. Připravte vše tak, abyste mohli každý den při soumraku zavřít všechna okna a nikde ven nepronikalo žádné světlo - pokud to máte dělat každý den, je potřeba získat návyk. Ten získáte jen pokud budete mít vše ulehčené a předem připravené. Otestujte si, do jaké vzdálenosti je slyšet například smějící se nebo kašlající člověk ve vaší místnosti uprostřed tiché noci. Topení a vaření v kamnech omezte na noc, kdy není vidět do dálky kouř. Pokud to nejde (například v zimě), otestuje si, jaké topivo vydává nejméně viditelný kouř a otestujte si alternaticní zpusoby topení . Uvědomte si také, jak dlouhodobě nakládáte s odpadem – pokud ho někde sypete vy lese na skládku, může jeho pach upozornit okolojdoucí, že někde nablízku bydlíte.

PŘÍSTUP
V této kapitole nebudeme mluvit o vzdáleném přístupu od silnic, ale již o konkrétních přístupových cestách k vašemu domu z okrajů vašeho pozemku – samozřejmě by jich mělo být pokud možno co nejméně. Tomuto prostoru můžeme říkat např- vnitřní perimetr a do něj by nikdo nepovolaný neměl být schopný nepozorovaně proklouznout. Zkontrolujte si ze všech stran, jakým způsobem se dá k vašemu domu dostat a instalujte zábrany ve vzdálenosti minimálně 10-15 metrů od domu. Umělé ploty, mříže a zdi se dají velmi snadno překonat, proto je vhodnější je doplnit či rovnou vsadit na přírodní živé ploty, trnité křoviny a neprostupná houští, jež se případně dají kombinovat s doplnky typu propletení ostantým drátem či protipěchotní ocelové ježky. Ty už spadají do kategorie nástrahy, což mohou být různé skryté jámy či příkopy doplněné o vodu či ostré předměty – dále pak výbušná zařízení či minová pole. Přístupová cesta skrze tyto překážky by neměla být rovná, ani nijak vizuálně označená, ale postavená tak, aby ji mohl bezpečeně projít pouze ten, kdo ji dobře zná. Můžete si vytvořit jednoduchý mem-kód typu „5 kroků rovně, úkrok doleva, dva kroky rovně, obrat o 90 stupnů vlevo, deset kroků rovně“ Stejně, jako je nerozeznatelná přístupová cesta, měl by být zamaskovaný i vchod do objektu.
Jakmile vyřešíte tento prostor, měli byste se věnovat prostoru za těmito překážkami, jež nazýváme střední perimetr. Účelem středního perimetru je zamezit nepozorovanému přiblížení cizí osoby až k plotu a poskytnout volné palebné pole, kde se nelze před palbou nikam skrýt. V něm byste tedy měli naopak odstranit vše, za co by se mohli případní útočníci schovat. Kolem svého živého plotu nechte klidně ještě růst různé kopřivy a křoví, ale dál od vás by už nemělo být nic a to do vzdálenosti, kam až nějak rozumně dohlédnete. Vše samozřejmě s rozumem – pokud se nacházíte uprostřed lesa, vymýcením všeho živého v okruhu několika desítek metrů byste samozřejmě svůj dům přímo vystavili na odiv, což je proti zásadě nenápadnosti. Veškeré změny testujte z pohledu útočníka a zkuste si za světla, šera a tmy nenápadně přibližovat k domu zatímco váš kolega hlídá. K podobné „hře na schovku“ můžete využít i děti a cvičit je tak od mala pro strážní činnost.
Pokud si chcete s touto fází vyloženě vyhrát, můžete úmyslně nějakou teréní vlnu či křoví, za které se dá dobře schovat, pro nepřítele sami vytvořit. To vám poskytne možnost předem odhadnout směr postupu útočníků přes střední perimetr a instalovat do daného místa nějaké detekční či nástražné zařízení, které vám řekne, že se neco děje, nebo rovnou útočníka zraní.
Poslední zóna, kterou řešíme, je tzv. vnější perimetr, neboli terén za námi vyčištěným palebným polem. Hranice tohoto perimetru bude zřejmě místo, kde se případní útočníci zastaví a začnou pozorovat naše obydlí. Vnější perimetr je také prostor, v kterém budeme provádět strážní činnost. S tímto vědomím se při dostatku času můžeme věnovat i mírným nenápadným úpravám. Jde zejména o přizpůsobení vhodných míst pro hlídky (o nich později) a přípravu terénu v okolí tak, aby se nedalo nehlučne v noci projít. Pokud nesvítí opravdu hodně měsíc, tak kolem hlídkujícího muže může projít klidně šest chlapů, aniž by o tom věděl, jak se ukazuje na mnohých nočních cvičeních. A pokud se k vašemu obydlí v postapo situaci někdo přibližuje po tmě, nehlučně a bez osvětlení, jde na 99% o útočníka, ne o zdvořilostní návštěvu.
Proto jediná věc, co může hlídce pomoc je hluk – a tak se postarejte o to, aby se okolím nedalo projít bez různého praskání větviček, prodírání se křovím apod. Vnější perimetr je vhodný pro vybudování detekčních nástražných systémů, které hlídku nehlučně upozorní, že se někdo blíží. Tento systém by měl také hlídce signalizovat, zhruba z kterého prostoru útočníci přicházejí. Vyvarujte se zastaralých mnetod typu plechovky na drátě – ty vám sice řeknou, že se někdo blíží, ale zároven řeknou útočníkovi, že na ně někdo nedaleko čeká a že o nich už pravděpodobně ví.
Vnější perimetr vždy hodnot´te z hlediska geografické polohy – z některých směrů je náhodný příchod lidí okolo více pravděpodobný a z některých méně. A nemá smysl hlídat někde na kraji propasti, kudy se nedá přijít ani s horolozeckým vybavením.
Při všech úpravách mějte na paměti, že budete také potřebovat vy sami nepozorovaně vycházet ven a to většinou ve dne - a přizpůsobte se tomu. Je také vhodné promyslet a vybudovat skrytou únikovou cestu zadem, pokud byste se dostávali do stavu obležení.

STRÁŽNÍ ČINNOST

Strážní činnost, neboli držení hlídek je při situaci, kdy zkolabuje systém a hrozí vysoká kriminalita nutnost. Zde je nutno vzít v úvahu především počet obyvatel schopných držet hlídku a velikost objektu, který chcete hlídat – například rozlehlá vojenská kasárna neuhlídáte ve čtyřech lidech. Je to jeden z důvodů, proč je třeba se s rodinou a přáteli spojovat do větších skupin a nezůstat izolován pouze s dítětem a manželkou někde ve srubu – index nenápadnosti pak máte sice velmi vysoký, ale jakmile vás někdo najde, nemáte šanci takovou pozici udržet, jelikož spát zkrátka musíte.
Základní fakt, který je třeba vzít v potaz je to, ze potřebujete hlídat nepřetržitě ve dne i v noci. Nejrozumnější hlídkový interval jsou dvě hodiny – poté je již koncentrace a fyz. náročnost zejména za nepříznivého počasí (mráz, horko) za hranicí únosnosti.
Stráž tvoří tři lidé. Jeden (označíme ho jako „Hlídka“) je na venkovní hlídce ve vnějším perimetru, druhý (označíme jako „Bdící“) na vnitřní hlídce v domě a hlídá vnitřní perimetr a třetí (označíme jako „Spící) spí. Po dvou hodinách se protočí – bdící jde ven na hlídku, spící vstane a jde hlídat vnitřní perimetr a Hlídka jde spát. Spaní po dvou hodinách je hodne dezorientující a tak je třeba si po 24 hodinách od hlídkování odpočinout a pořádně se vyspat, zartímco celou stráž přebírá další trojice. Z toho vyplývá, že tento vojenský režim nelze dlouhodobě vzládnout v méně jak nějakých dvanácti lidech, aniž byste se z toho zbláznili. Proto, pokud tolik lidí k dispozici nemáte, je třeba přistoupit k různým omezením a kompromisům. Prvním takovým omezením je snížení stráže pouze na jednoho člověka – v noci se staví pouze venkovní hlídka a ve dne pouze vnitřní. Druhým takovým omezením je, že se na pozici Hlídky během jedné noci střídá víc lidí, místo aby se celý den střídali ti samí dva nebo tři. To má zejména pro civilisty některé výhody: v určitých hodinách můžete nechat hlídat i ženu a děti, zatímco jedinci schopní boje spí a jsou pak připravení na hlídku v náročnějších časech. Při dostatečném počtu (5) osob se tak dá hlídat tak, aby měl každý svých osm hodin spánku a stále byla držena nepřetržitá hlídka. Pokud najedete každý den an stejný systém, jedinci si mohou postupně spánkový režim upravit tak, aby jim s jejich hlídkou nekolidoval.
Nevýhody takového systému jsou v tom, že prakticky každý ze skupiny spí jinak a kvalita sociálního života tím velmi trpí. Při poštu pěti lidí by se nedělo takřka nic jiného, než že byste byli na hlídce nebo spali a ostatními byste se jen potkávali. Neustále je někdo na hlídce, nebo je po hlídce a jde spát, nebo má za chvíli hlídku a plánovat cokoliv pro celou skupinu je o dost těžší než při vojenském způsobu. V něm jsou čerství jedinci soustředění pouze na hlídání a na nic jiného, odhlídkují si svých 24h a jdou si odpočinout. Pro plné hlídkování ale zkrátka potřebujete větší skupinu.
Pokud ji nemáte, musíte udělat kompromis. Zamyslete se nad svou polohou, projděte si nejbližší trasy a indentifikujte, odkud by teoreticky mohl přijít někdo cizí. Udělejte si seznam činností, které budete muset provádět a spočítejte si jejich časovou dotaci (vaření, nošení vody či dříví, shánění jídla, průzkum okolí apod). Pak si identifikujte nejkritičtější dobu, kdy je třeba hlídat. Je to zejména doba kdy a) jste doma b) spíte. Pokud doma nejste, tak sice hrozí, že vám někdo vyloupí dům, ale vám se nic nestane. Pokud ale doma jste a někdo na vás bude chtít zaútočit, udělá to v době kdy budete spát. Pokud jste pouze tříčlenná rodina, rozdělte si hlídku po dvou hodinách na dobu 0,00-6,00 a nacvičte si procedury tzv. tichého poplachu, tj co dělat v případě, že dojde ke kontaktu s útočníky.
Čím méně lidí ve skupině na hlídání máte, tím více byste měli dbát pravidel nenápadnosit a udělat vše proto, abyste se v prvé řadě nedostali s nikým do kontaktu a nikdo vás ani omylem nemohl jen tak náhodně najít.
Kromě hlídkování lze jako detektory cizí přítomnosti využít samozřejmě i zvířata a to zejména vycvičené psy či husy. Ty ke hlídání využívali již ve starém Egyptě či v Římě, který ve 4. století př.n.l. zachránily svým kejháním před útokem galů. Psa není dobré nechat samotného běhat po perimetru – hrozí nebezpečí jeho zastřelení či otrávení a jeho socializace s lidskou smečkou bude malá. Naproti tomu hejno hus venku na zahradě spolehlivě a hlasitě detekuje každý pohyb a jejich odstranění není tak jednoduché. Husy lze navíc dobře vycvičit a lze i vycvičit psa, aby se staral o husy podobně, jako se ovčáčtí psi starají o ovce.
OPEVNĚNÍ
Opevnění je souhrný název pro obranné prostředky sloužící k odražení přímého útoku a zabranující fyzickému přístupu dovnitř domu. Je třeba si uvědomit, že útok nebude probíhat tak, že by někdo venku ležel a znuděně vás několik hodin ostřeloval a obléhal. Útočníci budou chtít co nejrychleji dovnitř – a fyzické překážky jsou tady první věcí, na kterou je třeba se soustředit. Za prvé zkontrolujte své zdi a jejich odolnost vůči střelbě růnými kalibry, případně i výbuchu ručního granátu (po válce v jugoslávii je na evropských černých trzích granátů stále dost a např. Ve Švédsku jsou granáty použity zhruba 30x ročně). Pokud jsou někde zdi málo odolné zesilte je – jakékoliv ocelové nebo i dřevěné desky mohou pomoci zakrýt slabá místa. Jako další vyřešte vchod. Během míru potřebujeme velký snadno přístupný vchod, ale za války je to opačně. Místo, kudy budete vcházet dovnitř by mělo být kryté proti pozorování a střelbě, odolné proti vyražení a ohni a obtížně přístupné. Jeden ze způsobů je zazdit veškeré vstupy a okna a vstupovat dovnitř přes střechu či vchod v posledním patře pomocí žebříku – tento způsob se používá již od středověku. Další zůsob je vchod přes dveře do sklepa, které jsou malé a pod úrovní země, tudíž je nelze jen tak snadno ostřelovat a použít proti nim těžkou techniku. Další možností je vchod skrytý – pokud máte například celý dům hned u zdi obehnaný hustým křovím či živým plotem a umístíte dveře za něj, snižujete šanci, že jej útočník snadno objeví. Vymyslete si svůj vlastní způsob a budte kreativní, vždy ale mějte na paměti, že vchod by měl být schopen odolat fyz. útokům jako je třeba náraz beranidla či auta, a neměl by vystavovat lidi co vycházejí ven očím či střelám útočníků. Při budování vchodu je vhodnné promyslet i zadní východ, který bude vizuálně zcela skryt a povede na místo, jež umožní nenápadné opuštění domu pod palbou. Účelem domu je ochránit vaše zdraví a životy, ne opačně.
Pokud vyřešíme vchod, věnujem se další slabině a to jsou okna. Okna v přízemí je ideální zazdít, či jinak zabednit a vymyslet způsob svícení okny ve vyšších patrech. Překvapivě dobré výsledky, jak rozšířit světlo po domě se dá dosáhnout zrcadly, či různými typy moderních světlovodů. Zabednění oken má vést hlavně k neprůstřelnosti, ale je výhodné v nich vybudovat střílny. Ty se už od středověku dělají tak, aby umožnil palbu zevnitř ven v širokém palebném úhlu s co možno nejmenším otvorem pro palbu zvenčí. Otestujte si, jak budte střílet na kterou část vnitřního a vnějšího perimetru a jak budte střílet pokud bude někdo dobývat vchod. V horních patrech si vyzkoušejte, jak rychle dokážete přeběhnout mezi jednotlivými stěnami domu – aby se vám nestalo, že při obraně např. západní strany domu budete muset přeběhnout k severní a cestou tam budete muset běžet skrz koupelnu, kuchyn a obíhat celou halu. Trasy mezi jednotlivými střílnami na různé strany domu by měly být co nejkratší a bez zbytečných překážek. Pokud využíváte střechu, např. ke sběru vody apod, opevněte také ji, abyste v dotyčné činnosti mohli pokračovat i v případě obléhání. Jako opevnění lze použít staré dobré pytle s pískem, které lze využít i na hašení ohně. Připravte si postupy co dělat v případě útoku zápalnými lahvemi, jak reagovat na prudkou střelbu a co budete dělat v případě, že útok začne získáním rukojmí z vašich řad. A hlavně: co dělat, když dojde k prvnímu kontaktu (nemusí jít hned o střelbu) – i když se ubráníte nebo k boji nedojde, jste prozrazeni a váš dům může být kdykoliv v dalších dnech napaden a to větší silou. Proto vůbec jako první postup byste měli mít připraveno nouzové opuštění domu připravenou únikovou trasou.
Další věc, na kterou byste měli při designu opevnění pamatovat, je nebezpečí útoku vozidly. Lze se k domu dostat traktorem, nakládním autem, nebo třeba bagrem? Pak myslete i na to a zabezpečte přístupové cesty tak, aby k vám někdo neprojel tzv. až do obýváku. Skryté příkopy, zastavovací pásy, velké kameny místo betonových bloků – použijte cokoliv, abyste zamezili volnému přístupu autem až k domu. Podél zdí by taktéž neměly být tzv. Slepé úhly, tj. místa, kkam se nedá střílet z vašich střílen.

BEZPEČNOSTNÍ PROTOKOLY

Tak říkáme veškerým postupům, které se budou opakovat a je tedy třeba si předem připravit bezpečný způsob, jak je provádět. Pokud každý den půjdu k potoku pro vodu, musím si předem připravit jakým způsobem opuštím zabezpečený prostor. Pokud přicházím z výpravy pro dříví, musím mít postup, jakým způsobem mne lidé uvnitř vpustí do domu. Pokud jdu v noci do vnějšího perimetru na hlídku, musím se tam skrytě dostat. Jak otevírat vchod, kdo koho jistí, kdo hlídá perimetr. Tyto postupy podrobte testům v podobě bojových vcvičení, abyste viděli, jak vaše postupy vypadají z pohledu útočníka. Aptrí sem i nácviky činností, které začnete provádět při různých krizových siuacích. Co uděláte, když spatříte cizío okolojdoucího? Co uděláte, když spatříte ozbrojenou skupinu? Jak se zachováte, když někdo přijde a požádá o pomoc/jídlo/azyl? Jak zareagujete na zvuky střelby? Pokud si tyto a podobné otázky včas ve své skupině ujasníte, shodnete se na ideálním postupu a nacvičíte, ušetříte si mnoho potíží.